Manýry z vysoké politiky už i v Příbrami
Zastupitelé měli asi úžeh, zrušili osadní výbory (ANALÝZA)
Příbramské zastupitelstvo rozpustilo osadní výbory na návrh Petra Kareše a Ivana Šedivého. Věnuje se tomu následující rozbor.
To si členové osadních výborů nezasloužili. Při projednání banálních výměn členů v osadních výborech dnes vzali příbramští zastupitelé „moc do svých rukou“ a většinou rozhodli o tom, že zruší všechny osadní výbory, co jich v Příbrami a bezprostředním okolí je. Navíc tak zastupitelský sbor nasadil psí hlavu nejen všem současným, ale také minulým členům, protože unisono zaznívalo, že osobní výbory vlastně nejsou a nebyly potřeba jako zbytečná převodní páka mezi občany a zastupiteli. Když návštěvník zastupitelstva sledoval zběsilé počínání některých zastupitelů, rychlost a mělkost „diskuse“, s jakou bylo rozhodnuto, nemohl se ubránit dojmu, že hlavy příbramských zástupců nadměrně osvítilo silné odpolední slunko. Ovšem k osvícení to nevedlo…
Jak to začalo? Na programu byly dva body, které se týkaly změny obsazení dvou osadních výborů. Po prvním hlasování o změně v obsazení výboru na Březových Horách přichází výzva zastupitele Petra Kareše (Příbramáci pro Příbram), aby se zjistilo, jak vlastně osadní výbory fungují. Kareš míní, že mu osadní výbory přijdou do jisté míry zbytečné, lidé mohou přijít a diskutovat přímo, náměty mohou posílat svým zastupitelům. Také uvedl, že některé mnohem početnější oblasti osadní výbor nemají. Kareš rovněž řekl, že třeba Osadní výbor Sázky vznikl spíše než z potřeby z pocitu kamarádství.
K tomu se připojil místostarosta Václav Černý (ODS), který dal Karešovi zapravdu. Uvedl, že někdy jsou jednání s představiteli osadních výborů vedena na bázi neodbornosti a že některé schůzky se dějí zbytečně. Navrhuje, aby si město udělalo analýzu, jak fungují osadní výbory.
Do této doby šlo o korektní diskusi, která naznačila možný problém. Na tomto místě podotkněme, že osadní výbory ze zákona zřizuje město a že to také rozhoduje o tom, jestli bude vyplácet jejich předsedům odměnu v řádech několika stovek korun měsíčně. Většinou ale osadní výbory pracují na bázi dobrovolnosti, pocitu sounáležitosti, potřeby organizovanosti vůči subjektům, které mají svou práci na plný úvazek (vedení obce či města).
Následně byla vyhlášena čtvrthodinová přestávka. Po ní se do sálu vrátili už rozhodnutí zastupitelé. Nejdříve si vzal slovo Kareš, který řekl, že během přestávky se v kuloárech rozjela diskuse, která jej nutí k vyřknutí návrhu na zrušení osadních výborů k datu v druhé polovině července. Ozývají se zastupitelé Antonín Bartoň a Jarmila Potůčková a zdá se, že Karešův návrh bude odsunut jako ústřel. Zastupitelé za KSČM argumentují tím, že nelze en bloc zrušit všechny výbory s tím, že jejich práce je špatná a nepotřebná. Říkají, že některé výbory odvádějí dobrou práci a dochází tak ke kýženému zatáhnutí lidí do veřejného dění. Bartoň dokonce podotkne, že Karešův plán je scestný.
Vystupuje také zastupitel Top 09 Vít Kučera, jenž upozorňuje, že osadní výbory plní funkci patriotismu, jenž váže lidi k určité lokalitě. Zároveň i navrhuje, že tento dialog a kontakt s občany je třeba posunout dál a je třeba oslovovat místní, kteří mají zájem, pro vytváření fungující komunit. A to nejen v okrajových osadách, ale také na sídlištích.
Pak si bere slovo starosta Josef Řihák ČSSD a teatrálně se ptá do sálu, kolik je přítomných předsedů osadních výborů? „Nikoho nevidím,“ říká. Načež konstatuje, že „nějak se začít musí“. To ještě nevypadalo, že ten začátek si představuje něčeho koncem. Následně totiž říká, že nelze některé občany diskriminovat tím, že nemají zastoupení formou osadních výborů či – slovy Kučery – komunitních center.
Vystupuje zastupitel za KSČM Jiří Svoboda a obhajuje osadní výbory: Můžeme provést analýzu jejich práce. Musíme se také zeptat jich. Namítá, že jde o neúctu ke spoluobčanům, kteří dělají práci zadarmo. Do diskuse se hlásí Jiří Doležal (ODS) s poznámkou, že „je třeba provést radikální řez“. Kareš následně potvrzuje, že trvá na svém návrhu a že dobrým zhodnocením práce je účast na jednáních zastupitelstva. A také hovoří o mnohdy pokoutných metodách v osadních výborech. Zastupitelka Jana Dědečková (ODS) upozorňuje na diskriminaci některých občanů tím, že nemají „dovolání“ u svého osadního výboru. Michaela Dzamková (ČSSD) vyzývá ke zdrženlivosti: Měli bychom za tím vidět ty lidi, kteří mají chuť, některé osadní výbory pracují velmi dobře. Osadní výbory hájí také Václav Beneš (ČSSD) a vzpomíná na důvody vzniku příměstských výborů, které radě i zastupitelstvu poskytovaly cenné informace.
Navzdory tomu o pár minut později místostarosta Ivan Šedivý (ODS) předloží totožný návrh co Kareš s tím rozdílem, že finálním datem má být 1. srpen 2011. I přes nesouhlas některých zastupitelů většina (15 ku 10) rozhodne o konci těchto organizací.
Jen několik poznámek k výše řečenému:
Předně je třeba vyzdvihnout vystoupení těch zastupitelů, kteří hájili nestereotypní principy. Nelze prostě házet lidi do jednoho pytle. Jako v zastupitelstvu jsou lidé, kteří více pracují a jiní méně, tak je to stejné s osadními výbory. Jejich členové navíc odváděli práci a aktivitu dobrovolně. Také je důležité, že padla slova o úctě k druhému. Zastupitelstvo se totiž jako celek rozhodlo stylem, který je tak charakteristický pro dnešní dobu – co (koho) nepotřebuji, to odhodím bez ohledu, jakou službu mi daná věc nebo člověk prokázal.
Zastupitelstvo vylilo vaničku i s dítětem. Je nepochybné, že některé osadní výbory nepracovaly perfektně, ale pořád se v nich scházeli lidé, kteří projevovali zájem, kamarádství, vztah k místu, ve kterém žijí. Osadní výbory iniciovaly vznik a udržování kronik, místních tradic, akcí apod. Bude zajímavé sledovat, jak se tito – z větší části nesporně aktivní – lidé budou chtít v budoucnosti zapojit do nějakých veřejných aktivit. Protože i kdyby v budoucnu na krásno vznikla komunitní centra nebo obrozené osadní výbory s jinou definicí a lokálním zacílením, podstatný je vždy ten zájem lidí. A budou ti stejní jedinci chtít působit v jinak pojmenované organizaci, kterou jim seshora rozpustili, aniž by kdo řekl „děkuji“? A budou mít smysl nějaká komunitní centra v místech, kde se lidé stejně nechtějí/nedokážou sdružovat a žít pospolu? Lidská společnost musí být prvek organický, nikoliv výsledek organizátorský.
Za další, příbramské zastupitelstvo dnes projevilo manýru z vrcholné politiky. Ukázalo, že chtějí jet podle svého. Především pro vedení města bylo jednání s osadními výbory mnohdy nepříjemné. Ti lidé znali své místo velmi dobře, znali své potřeby, oprávněně či neoprávněně poukazovali na problémy, byli často šiřiteli nesouhlasných myšlenek atd. Představovali prvek toho, co tolik potřebujeme – fungující občanskou společnost. Ta ale „voní“ lidem u moci do té doby, kdy souhlasí s jejich názory. Ale jak už to tak bývá, člověk aktivní je často také kritický. A to vadí omezeným politikům vůbec nejvíce – dnešní hlasování ukázalo, že na komunální úrovni to přes všechny vzletné proklamace funguje podobně jako ve vysoké politice.
Osadní výroby také plnily funkci tolik potřebné pospolitosti. Kareš má pravdu v tom, že každý občan se může sebrat a jít na město nebo za svým zastupitelem. Ale obyčejná lidská zkušenost ukazuje, že ve dvou, ve třech, ve čtyřech, v pěti se to lépe táhne. Tam, kde jedinec tuší jen deziluzi, tlačení do zdi a následně rezignuje, skupinka jednotlivců si vzájemně dodá sílu a oporu a vytrvá.
Další poznámka se týká těch zastupitelů, kteří se tázavě obraceli do pléna, kde že vidí předsedy a členy osadních výborů. Ale směřuje především ke starostovi. Jak může starosta, který z titulů svých funkcí starosty a senátora bere více než sto tisíc korun měsíčně bez náhrad, vytýkat na veřejném zasedání zastupitelstva, že se občan, který je aktivní v osadním výboru a nepobírá za svou práci nic, neúčastní zasedání zastupitelstva? To je nehoráznost. Uvědomují si svolavatelé zastupitelstva, že vyhlašují veřejné jednání v 15.00 a ještě před dvěma lety v 13.00? Tedy v době, kdy uvolnění členové rady a přítomní úředníci jsou ve své práci, ale ostatní lidé zase ve své? Na zastupitelstvo pravidelně chodí jen minimální počet občanů. Přes dvě třetiny přítomných tvoří úředníci města, lidé pracující v příspěvkových organizacích nebo zástupci médií. Tu a tam se objeví některý pokorný žadatel o cosi. Těch „obyčejných“ občanů, kteří by přišli na zastupitelstvo, by na prstech jedné ruky napočítal. Všem těm se starosta a někteří další zastupitelé vysmívají.
Závěrem nelze, než vyslovit přání, že rozhodnutím města se zřídí „nějaké buňky“, které se možná nebudou jmenovat osadní výbory, možná budou lépe pokrývat rozmístění obyvatelstva, ale hlavně, aby se do nich vrátili ti (ne)zahořklí událostí, která se dneska stala.